Květen 2015

TOUHA.

20. května 2015 v 20:42 | Vé. |  >Slovem<
Chci kreslit.

Ale nemůžu najít tuš.

Ani perečko.

Ani papír.

Ani talent.

Ani sama sebe.


Oslovujeme, voláme.

Tuši!
Perečko!

Papíre!

Talente!

Valentýno!


VYLEZTE.

Městem domů.

20. května 2015 v 20:39 | Vé. |  >Slovem<
Psí vojáci,
promoklý město,
zase já a zase sama,
je mi jasný, že se mi vzdaluješ,
je mi jasný, že to je přirozený,
je mi jasný, že jsem po cestě viděla 4 plže.

(A jednoho mrtvého, tudíž 4 a 0,5 plže.)


Mám novej deštník,
je průhlednej,
hraju si, že pod nim mě nikdo nevidí,
je mi jasný, že vidí,
je mi jasný, že vidí, jak mi tečou slzy,
je mi jasný, že tečou protože jsem zase sama.

Pustý bradavky,
zablázený špičky ségřinejch tenisek,
výhled jak z kapkama posetýho okýnka v autě,
je mi jasný, že v tomhle autě se brzo vysekám,
je mi jasný, že u toho nebudeš,
je mi jasný, že chci abys byl šťastnej.

Je mi jasný, že chci bejt taky šťastná.
Je mi jasný, že bych si dala víno.
S tebou.

Neni mi jasný, proč to tak nemuže bejt.

ŽIJU.

10. května 2015 v 15:26 | Vé. |  >Slovem<
Stále žiju,
stále dejcham,
jen mý prsty neťukaly už zatraceně dlouho do týhle bílý plastový nádhery.


Stále žiju,
dokonce i pracuju,
a možná mě máte zpátky.


Stále křičím do prázdna,
stále jsem náladovou krávou.

A co je nejhorší?

Stále mě to baví.