Tajemství

15. června 2015 v 15:58 | Vé. |  >Slovem<
Něco na tobě je.
Něco, na co nelze zapomenout.
Něco, co mě nutí usínat v proužkatém povlečení, když celý obraz se mi před očima otáčí.
Něco, co chci poznat víc a přitom se tomu tak bráním.
Něco, co si tolik odpírám a přitom tolik po tom toužím.
Něco, co je tak vzdálené lásce i nenávisti.
Něco, co ve mně nevzbuzuje vzrušení ani odpor (pak co tedy?) .
Něco, co chci, aby mě milovalo a já to mohla odmítnout.

Co je to?

Pst.
Myslím, že pokud mi to řekneš, pak to zmizí.
 

TOUHA.

20. května 2015 v 20:42 | Vé. |  >Slovem<
Chci kreslit.

Ale nemůžu najít tuš.

Ani perečko.

Ani papír.

Ani talent.

Ani sama sebe.


Oslovujeme, voláme.

Tuši!
Perečko!

Papíre!

Talente!

Valentýno!


VYLEZTE.

Městem domů.

20. května 2015 v 20:39 | Vé. |  >Slovem<
Psí vojáci,
promoklý město,
zase já a zase sama,
je mi jasný, že se mi vzdaluješ,
je mi jasný, že to je přirozený,
je mi jasný, že jsem po cestě viděla 4 plže.

(A jednoho mrtvého, tudíž 4 a 0,5 plže.)


Mám novej deštník,
je průhlednej,
hraju si, že pod nim mě nikdo nevidí,
je mi jasný, že vidí,
je mi jasný, že vidí, jak mi tečou slzy,
je mi jasný, že tečou protože jsem zase sama.

Pustý bradavky,
zablázený špičky ségřinejch tenisek,
výhled jak z kapkama posetýho okýnka v autě,
je mi jasný, že v tomhle autě se brzo vysekám,
je mi jasný, že u toho nebudeš,
je mi jasný, že chci abys byl šťastnej.

Je mi jasný, že chci bejt taky šťastná.
Je mi jasný, že bych si dala víno.
S tebou.

Neni mi jasný, proč to tak nemuže bejt.
 


ŽIJU.

10. května 2015 v 15:26 | Vé. |  >Slovem<
Stále žiju,
stále dejcham,
jen mý prsty neťukaly už zatraceně dlouho do týhle bílý plastový nádhery.


Stále žiju,
dokonce i pracuju,
a možná mě máte zpátky.


Stále křičím do prázdna,
stále jsem náladovou krávou.

A co je nejhorší?

Stále mě to baví.

Prší na mý tváře, prší slzy.

1. září 2014 v 21:45 | Vé.
Mám strach
z tmy, co začíná chodit dřív a dřív
z doteků lidí, co nejsou ty
z toho, že nemůžu pozorovat podkrovní byty, místo toho jen hnusnej koberec na zdi,
z toho, že už nejsem indiánka a léto odešlo.

Mám strach ze smrti a tam to asi všechno pramení.

Nesmíš se zlobit.


Majitelem restaurace v planetáriu.

28. srpna 2014 v 23:18 | Vé. |  )Náhle(
'Uzené tofu, prosím. Jednou.'

'Lze servírovat s oblohou?'

'Ano prosím, s noční, avšak bez úplňku, mám alergii.'

'Hned to bude.'

Indiáni.

5. srpna 2014 v 21:29 | Vé. |  )Náhle(
Vůně fialkovejch bonbónů,
rozplýváš se na jazyku,
propadáme se do suchý zeminy,
jsme indiáni v maloměstech,
bydlíme v hranatejch teepeech.

Plnokvět.

2. srpna 2014 v 23:35 | Vé. |  )Náhle(
Hebký dětský chodidla
dupou po suchý, vyprahlý zemi,
je léto, jsi ty,
a ze suchý cesty čpí vůně heřmánku.

////Odplouvám////

1. srpna 2014 v 17:44 | Vé. |  >Slovem<
Myslím, že to všechno bude tím, že mi došli čínský polívky.


Určitě.


Chci mít vlastní byt, rozhodnutí, sny, život.

CHCI DEJCHAT.

Egone, vole, zachraň mě. Budu ti vařit nudlovku.

*VÁM

Asi jsem fakt hysterická, pitomá kráva se změnou nálad a ničemu nerozumím, už jen proto, že jsem na to moc líná.

Miluju Hvězdáře a čekám na Egona.

Noste ploutve do snobský společnosti!

VÉ.

VEN.

17. července 2014 v 20:13 | Vé. |  )Náhle(
Někdo mi asi buší do hlavy.
Asi kladivem.
Zvracím emoce.
Nosím obědy.
A HNIJU.
HNIJU
HNIJU
HNIJU
A co děláš ty?
Egone?
Věřil bys, že ze sebe mam dobrej pocit?
EGONE?

Dejchej, vole.

Kam dál